CESTA K UPCYKLACI OBALŮ A KRÁSNÉMU DESIGNU

Pokud jste perfekcionista jako já, trvá to… Vytvořit kvalitní produkt, řádně jej otestovat doma, vyzkoušet v podobě dárků pro své kamarádky – to mi zabralo cca 1 rok, říct si za to peníze – další 1 rok navíc, najít správný flakón – další čas a testování ve formě pokus/omyl. A po těchto peripetiích přišla zásadní otázka. A do čeho jej proboha zabalím?

Už to jednu dobu s mojí váhavostí opravdu vypadalo, že to zabalím. Jistě rozumíte, co a jak. Pak svitla naděje. Vždy v ten správný čas potkám správné lidi a s tím související rady a poznámky… Máte to také tak?

Rozhodně jsem chtěla něco ekologického. Žádné plasty. Ale ať je to pěkné a potom může mít obal třeba ještě další využití na něco jiného. Ovšem nenapadlo mě, že by byl ten obal ještě předtím též využit. A přesně taková je UPCYKLACE – koloběh zpracování nepotřebného produktu pro využití k jiným účelům v lepší kvalitě s ohledem na životní prostředí.

Když jsem se byla domlouvat na vytvoření nákladné papírové krabičky pro difuzér na míru, majitel reklamky vhodil flakon do prázdné role od plakátů a bylo to. Flakon se tam akorát vešel a doplněním o tyčinky se zajistil jeho pohyb uvnitř. A bylo to vyřešeno. Někdy máte řešení svého problému přímo před sebou – stačí se na to podívat jen z jiné perspektivy. Aneb jak se říká myslet OUT OF THE BOX. Tento příměr se k tomuto tématu tedy vážně hodí.

Co už jsem se navozila použitých tubusů z reklamek pro svou výrobu. A ještě navozím. Má to však smysl. Mám šikovného manžela, který mi je seřízne do požadovaných rozměrů. Zpočátku jsem difuzéry dávala pouze do čistých, neporušených, nepolepených tubusů (kterých tedy moc nebylo) a preferovala jsem minimalistický design. Proč ne. Ale potřebovala jsem jich postupně čím dál víc a bylo mi líto odmítat ty, které jsou jen nepatrně polepené nebo pokreslené apod.

Stačilo posezení s kamarádkami u kávy. Jedna mi darovala drobný dáreček v krásném přírodním balícím papíru a mně začalo svítat. A tak jsem se jim svěřila. A druhá mi povídá, že dostatečně krásně kreslím, že bych si přece obal dokázala navrhnout sama.

Zde si opět dovolím vsunout pauzu v době trvání několika měsíců. Od doby školkové do téměř konce povinné základní docházky jsem nepustila tužku a papír z ruky. Kreslila, čárala, tvořila jsem na papír kdekoli (šlo to pěkně i ve vyučování fyziky) a kdykoli (nejvíc mě múza chytala za pačesy, když jsem se musela učit a dělat nudné domácí úkoly). A pak nic. Stačila poznámka oční doktorky o mé barvocitosti, sen o výtvarné škole se mi zhroutil. Začala jsem racionálně snít o kariéře právničky. Jak to dopadlo, jste se mohli dočíst v předchozím článku. Takže sebrat odvahu a najít si klid a čas na tvoření, to byl pro mě osobně opravdu velký proces. Nicméně dokázala jsem to.

A potom už jen stačilo s majitelkou Alčou z BezobAlíku, kde mimo jiné seženete též sortiment náplní do difuzérů, sdílet své plány a obavy ohledně potisku a polepu tubusů. Poradila mi, že její kolega z vedlejšího copy centra by to zvládl vytisknout na samolepící fólii. A ZRODILA SE HVĚZDA. Ručně vyrobený produkt ukrytý v upcyklovaném kabátku z lokální reklamky, vytisknutý lokálním copy centrem udělá radost nejen vám jako koncovým zákazníkům, ale též lidem, kteří se na jeho výrobě podíleli a vy jste je tím podpořili. Cítím velkou vděčnost. Děkuji vám.